Ivo Kaštan – go fast, be safe! (KoDo045)

Tento díl je v archivu. Celý archiv si můžeš koupit tady.

O Dakaru jsi asi slyšel viď. A Ivo Kaštana znáš? Dakar jel 9x, mnohokrát stál na bedně, jezdil za prestižní stáj Gauloises a celé to symbolicky završil, když do závodu v roce 2009 nastoupil na pitbiku. Go fast – be safe! Ivo Kaštan – závodník, konstruktér, rekordman … jak ale sám říká: „…bohatě by stačilo motorkář“ „Být motocyklovým závodníkem byl můj dětský sen – nikdy jsem nechtěl nic jiného.“ Měli to v rodině, táta byl motocyklový závodník 50. Let. Hlavně silničář, ale tenkrát byli jezdci univerzální, takže se vrhal i do jiných závodů. Protože se živil jako obuvník, říkalo se mu v okolí nejrychlejší švec. Ivo začal na motorce už v 6 letech. Ve 13 dostal novou motokrosovou motorku „v krabici zabalená číza 250“. Od 15 let závodní, od 16 do dnešních 50 má nepřetržitě závodní licenci. Jak říká „já toho prostě nenechám“. V roce 1994 se dostali s klubovým teamem do Oklahomy na šestidenní.  Ivo vypadl hned první den a přišli řeči, řeči a řeči. Ivo, ale není ten typ, co se vzdává. Zakousnul se a šel dál ještě s větším úsilím.

Dakar mi splnil i to, o čem se mi ani nesnilo

„Já vždycky říkám, že motorky mi splnily všechny dětské sny. Dakar mi splnil i to, o čem se mi ani nesnilo.“ V září 1995 se Ivo vypravil na dálkový závod Paříž-Peking. Po strašných peripetiích se konečně ocitl u čínské zdi a slavnostně ji počůral. Měl toho dost a na další závod se nechystal. Říkal si, že je to vědomé riskování života. Přesně, jak mu předpovídal Karel Loprajs, už se nakazil virem dálkového závodění a za tři týdny se skutečně vyplňoval přihlášku na svůj první Dakar. „Dakar se v mnohém liší od ostatních sportů, kde pokud to není tvůj kamarád, nepůjčí ani šroubovák. Málo kdo si pamatuje, kdo byl druhý. Na Dakaru se počítá nejvíc, že dojel. I špičkoví jezdci, kteří mají v páté etapě technický problém a ztratí naději na vítězství, stále jedou a snaží se dojet do cíle. Protože to dojetí je jako zdolání Mount Everestu. Byl jsem tam a píchl jsem tam vlajku.“ „Kdo projde Saharou, tak ho to změní. Naučí vás to například se rozhodovat. Při závodu není čas – musíš se na duně rozhodnout doprava nebo doleva. Musíš umět improvizovat.“ Dlouhá léta na závody s Ivem jezdila jeho manželka jako novinářka. „Já vlastně závodil pro ni. Moje žena byl motor, abych jel rychle a bezpečně.“

V barvách Gauloises

První Dakar v roce 1996 jel stejně jako tehdy mnoho jiných s batůžkem na zádech, bez dílů a bez ničeho … vyžral si nezkušenosti a všechno, co s tím souvisí. Později získal týmového parťáka a pomaličku stoupal v hierarchii, až se dostal do největšího francouzského teamu Gauloises. První závod sice nedojel, vypadl v polovině Dakaru, ale Frantíkům to nevadilo a spolupráce šťastně pokračovala. Říkali: „Máš styl, hromadu článků a fotek a to se nám líbí.“ Spolupráce se rozvíjela a byla skvělá… časem dostal i tovární, na míru postavenou motorku. Ivo je celosvětově poslední závodník, který měl s Gauloises smlouvu, než byl zakázán sponzoring tabákových společností.

Teď si splním další sen

Ivo ohlásil svůj poslední závod na Dakaru. Cítil se být na vrcholu jezdeckých a mentálních sil. Byl čas začít si plnit další nesplněný dětský sen – vlastnit malou a krásnou Hondu Monkey. A přišel nápad, postavit nejmenší motorku, která kdy na Dakaru existovala. Tedy velkostí, nikoliv kubaturou. Postavil pitbike, 14 palcová kola, celé to vážilo 100 kg – tedy polovina dakarské motorky. Zvědavým novinářům vždycky říkal: „…vzpomeňte si na historii závodu, na Trokaderu se na Nový rok sešla parta magorů a různých strojů. Cíl byl překonat sebe a techniku a dojet.“ Ivo sice závod pro technický problém nedojel a zafungovalo to. Netrvalo dlouho a přišel další bláznivý nápad. Inspirován nejrychlejším Indiánem se rozhodl postavit nejrychlejší Hondu Monkey na světě. Kde to prokázat jinde než v USA na solné pláni Bonneville, protože rychlostí rekordy se přece dělají tam. Podařilo se, dosáhl rychlosti bezmála 100 mil za hodinu. Stal se tak nejrychlejším jezdcem ve svém kategorii a rekord dosud nebyl překonán. Navíc byl první Čech, který tam byl psaný ve startovní listině. Mé největší motocyklové úspěchy Jak Ivo říká, „pokud bych měl vytvořit hierarchii svých motocyklových úspěchů, vypadala by takto:“
  1. Můj 4-letý syn Bert, se kterým jezdím společně na motorce po lesích. Už jsme spolu najezdili 13.500 kilometrů
  2. Bonneville
  3. Dakar
Motorkáři, co říct na konec? Člověk by neměl zapomínat své dětské sny a držet se jich. Můj táta vždycky říkal: Ty musíš mít svůj styl, svůj image, svojí stoup a čistý boty (byl obuvník).

Odkazy

http://www.ikbike.cz/ http://www.ikbike.cz/racing/kariera https://www.facebook.com/IKbikecz http://www.csfd.cz/film/205774-v-zajeti-rychlosti/ Nerychlejší Indián Iva inspiroval k jeho rekordu na Bonnevillu

Související články

Logicky další rozhovor je s Davidem Pabiškou, nejlepším českým současným závodníkem na Dakaru http://www.kolamadolu.cz/dakar/ Mějte se fajn a hlavně vždycky kolama! Aleš

Jeden komentář

  1. Martin Komrska 14.11.2014 (9.39)

    Fakt parádní rozhovor. Ivo je obdivuhodný člověk :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Posílání novinek

Pravidelné posílání tipů, rad a zajímavostí ze světa motorek.
Bláznivé zážitky skutečných cestovatelů.

Pro zlepšení uživatelského pohodlí ukládá tato stránka cookies. Věřím, že ti to nevadí.  

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít